Vítej zpátky doma

21. července 2017 v 15:04 | Ryuu |  Démon nebo člověk?


Objevil jsem se u brány do Podsvětí nebo Pekla, říkejte si tomu jak chcete, stráž měli dva démoni. Jednoho z nich vůbec neznám. Pořád jsem měl starou podobu člověka. Oba dva se na mě otočili.

"Kdo seš?"zeptal se tak koho neznám. Otočil jsem se na něj.
"Do toho ti nic neni. Řekněte fotrovi, že jsem doma."řekl jsem. Ten druhý se zasmál.

"Je mi jedno, kdo je tvůj fotr, ale nejdřív mi řekni kdo kurva jsi?"řekl s otravným úsměvem. Satane, jak já ho nesnáším!

"Přestaň se tak šklebit, Aurieli!"řekl jsem. Zarazil se.

"Můžete jít. Nechcete se vrátit do své podoby?"zeptal se Aurelion.

"Ještě ne."řekl jsem a zamířil si to rovnou k tátovi. Démoni na mě cestou koukali, stylem: "co je tohle za magora?" Když jsem konečně přišel k dveřím do otcovy kanceláře tak, jsem rozkopnul dveře.
"A ty seš co za magora?!"zařval na mě. Všimnul jsem si Uriela a couvnul o něco dál.
"Tvoje chyba, že si mě nechal zabít!"zařval jsem na něj. Konečně se přeměním.
"Tatsu?"zeptal se nechápavě.

"Jo, jsem to já! Jdu do pokoje, pak mě zavolej až to dokončíš!"řekljsem a začal odcházet, ale Uriel mě chytil za ruku.
"Už je to celkem doba. Mně nevadí, že tu budeš."řekl Uriel a začal mě táhnout dovnitř.
"Urieli pust ho! Jeho do toho nezatahuj! Znovu..."křikl táta.
"Ale Satane, vždyť se toho posledně tolik nestalo."řekl Uriel. No, nestalo... skoro mě zabil. Tehdy se stalo něco podobného. No bylo mi 6 , přišel jsem za tátou že, mi probodnul nohu nějakej kůl, necítím bolest a Urielovi se to libilo. Unesl mě k bráně nebe a mučil mě. Skoro byla válka, ale naštěstí se to vyřešilo a Uriel byl potrestán, ale já mám od té doby strach z andělů.

"Tak a dost!"zařval táta. Obalil jsem ruku ohněm, aby mě pustil. Pustal mě a měl popáleniny nejvyššího stupně. Rychle jsem se rozeběhnul do pokoje.
"Tatsu!"zakřičel za mnou táta, ale já běžel dál. Vběhl jsem do dveří na konci chodby. Otevřu je a porozhlédnu se.

"Páni. Změnilo se to tu."řekl jsem ohromeně. Na pravé stěně od dveří kde bývali plakáty slavných démonů, teď tam jsou moje nejoblíbenìjší Anime postavy, draci a dinosauři. Na proti byla malá postel, teď je tam o dost větší. U okna byl starý počítač, teď tam je nejnovìjší počítač s klávesnicí od ASUSu, která svítí, sluchátka, bezdrátovou myš, kvalitní mikrofon a velký monitor. Na pravé straně dveří, kde nic nebylo, je skříň a na ní jsou plakáty z Avengers a na levé straně je taky skříň, ale jsou na ní plakáty z Deadpoola. Můj sen se splnil. Fláknul jsem sebou na postel. Pak se kouknul na svoje oblečení. Ještě pořád mám to od krve. Zvedl jsem se a přešel k Avengerům. Otevřel jsem skříň a všude jsem viděl samá černá trička a černé kalhoty. Zavřel jsem dveře a slíknul se. Budu na sobě muset opět zapracovat. Vzal jsem si trenky s drakem, čistě černý tričko, kalhoty též barvy, ponožky a černé boty od Alpinu. Krátce na to někdo zaklepal na dveře. Zavřel jsem skříň a šel otevřít. Když jsem otevřel, uviděl jsem démona ve fraku.
"Pán si vás volá."řekl.

"Zase mluvíš takhle? Jak dlouho ti to asi vydrží, co Kuro?"řekl jsem. Usmál se. Sebral jsem se a odešl z pokoje. Zaklepal jsem na dveře otcovi pracovny, ozvalo se suché dále a já otevřel dveře. Vešel jsem a narovnal se.

" Vítej zpátky doma. Takže... Jak ses měl?"řekl s úsměvem. Protočil jsem oči.

"Nedělej zájem o mě. Přejdi rovnou k věci."řekl jsem s nepříjemným výrazem. Usměv se mu protáhl.

"Tak kolik lidí?"zeptal se. Abyste to pochopili, myslí tím kolik bude mít duší.

"Strašně moc."řekl jsem. "Můžu jít?"zeptal jsem se a on přikívl. Otočil jsem se k odchodu.
"Jo a odzítřka jde všechno do normálu."řekl. Rychle jsem se na něj otočil.

"Co?!"zakřičel jsem.
"Ten oheň co jsi použil byl slabej a sám vypadáš hůř než před odchodem. Trénovat tě bude Auriel."řekl prostě. Začalo mi škubat v obočí.
"Děláš si prdel že, jo?"zeptal jsem se.
"Ne a už jdi, musím pracovat."řekl. Zatnul jsem ruce v pěst.

"Mámu na tebe!!!!!"zařval jsem na něj a zdrhnul do pokoje. Tam jsem si lehnul do postele.

Asi bych měl vysvětlit rodiné vztahy.

Pokud jste to ještě nepochopili, tak můj táta je Satan. Jeden z 3 nejvyššichých bohů a vládce celého podsvětí. Má manželku a měl jednu milenku. Má rohy a větší špičáky. Zrzavé vlasy a žluté oči. Nosí černou košili a tmavě rudé kalhoty. Používá červené plameny.

Můj starší bratr se jmenuje Renefis. Většinu času tráví treninkem nebo přípravou na nástupnictví. Jo, je to příští vládce podsvětí. Občas se pereme kvůly vkusu. Má o dost větší rohy než já, ale menší než táta. Pumí ocas, střední tesáky, světle blonďaté vlasy a hnědé oči. Používá oranžové plameny. Nosí to samý co táta.
Moje máma se jmenuje Karma. Co dělá? Nevim. Jak vypadá? Nevim. Vím jen že, nosí dlouhé bílé šaty. A že, to byla tátova milenka. Jo a že, je to svině. Všichni pořád říkají Karma je svině.
Moje macecha se jmenuje Kalista. Je to manželka táty. Dokonce mu odpustila to podvádění a teď žijou šťastně. Kalista se ke mně nechová moc mile, jednoduše mě nemá ráda a já jsem rád když se jí vyhnu. Vím jen že, nosí dlouhé černé šaty a má černé vlasy. Do očí se jí nedívám.
Můj strýc Lucifer je snad jediný, kdo mi rozumí. Má krátké rozcuchané hnědé vlasy a žluté oči, rohy má stejně velké jako táta.

No a, teď jsem tu já. Jmenuju se Tatsu Akame. Mám malé rohy asi 10 cm dlouhé, oranžové špičaté vlasy a červené oči. Miluju Anime, Mangy, Horory a Fantasy. Přes pravé oko a na lopatkách mám jizvu ve tvaru x. Na ruce tetování draka který, je obmotaný kolem mí ruky. Umím se měnit v několik druhů draků a používám u nich tři úrovně. Používám modré plameny.

Po asi deseti minutách ležení na posteli jsem se zvednul a šel k počítači. Zapnul jsem ho a nandal si sluchátka. Byl tam jenom účet administrátora a ještě k tomu bez hesla. Měl Windows 10. Přihlásil jsem se a začal to upravovat. Napsal jsem heslo, stáhnul několik obrázků, změnil si profilovku a plochu, začal jsem stahovat Skype, pak jsem stáhnul Lolko a na konec nějaké písničky. To mipro začátek stačilo. Hm... tam jsem mrtvej takže, si budu muset založit nové účty. Na Skypu jsem se zaregistroval jako TatsuAkame666 a v Lolku stejně. Pak jsem všechno vipnul a zapnul si internet. Našel jsem si stránku kde mají Anime v originálu, bez titulek. Asi po prvním díle SnK se jsem začal nudit. Vypnul jsem Internet a počítač. Pak jsem přešel ke skříni a vytáhnul pyžamové kalhoty. Převlíknul jsem se a zalezl do postele. Netrvalo to dlouho a usnul jsem.

"Vstááááááááááááááááááááááávej!!!!!!!!!"zakřičel někdo. Já se s leknutím vzbudil.

"Seš kretén?!"zařval jsem na něj. Kouknul jsem se a zjistil, že to byl Renefis. Protočil jsem oči a zase si lehnul.

"Ale no tak, Tatsu-chan! Neviděl jsem tě od tý doby co si odešel."řekl a začal mě obímat. Já sebou začal škubat a vrtět. Hned na to mě pustil.

"Nechceš odejít? Já chci spát Renefisi!"řekl jsem dost naštvaně.

"Um... ne! Pořád sleduješ ty animáky?"řekne provokativně, když se podíval na plakáty okolo.

"Ne! Sleduju Anime!"zařval jsem na něj a rozmáchnul se po něm pěstí. On jí bezproblému chytil a začal mačkat. Druhou rukou mě přimáčknul k posteli.

"Jseš pěkně slabej. Mohl bych tě bez problému zabít." řekl a rukou kterou mě přimáčkl se přesunul na můj krk. Začal jsem vrčet. Renefis to ignoroval. "Ani ti pořádně nenarostli rohy a už ceníš tesáky. Myslíš že mě porazíš?"zeptal se pobaveně.

"Myslíš, že to ustojíš?"řekl jsem provokativně a on na to zmáčkl můj krk pevněji. Obalil jsem svoji ruku šupinami a zmáčknul mu ruku. Začali mu pomalu po ruce stékat pramínky krve. Ale moc dlouho jsem to neudržel a ruka se mi vrátila do normálu. Pustil mě a dal mi pusu na čelo.

"Tak dobrou! Uvidíme se zítra!"řekl vesele a odešel z pokoje. Otočil jsem se na bok. Hned jsem usnul.

Uslyšel jsem zaklepání. Hned na to někdo vstoupil do mého pokoje. Byl to Auriel.

"Musíte vstát, Tatsu-sama."řekl otráveně. Protočil jsem oči a zvednul se. Přišel jsem ke skříni a otevřel ji. Chvilku jsem hledal oblečení, pak jsem ho našel a převlíknul se.

"Nevykej mi, nemluv formálně a říkej mi normálně Tatsu."řekl jsem Aureliovi.

"Jak chceš. Běž se najíst než, se probere tvůj otec. Pak se sejdem na cvičišti."řekl a já přikývnul. Obešel jsem ho a odejdešel jsem z chodby. Potom jsem zamířil dolů po schodech a pak zahnul do prava a už jenom rovně a za chvíli jsem byl v kuchyni.

"Dobré ráno, Tatsu-sama."pronesla Renesmen, žena v služkovském oblečku s modrýma očima a hnědými vlasy.

" Dobré, Renesmen. Už mi prosím nevykej."řekl jsem mile. Ona pouze přikývla.

"Co si přeješ k snídani?"zeptala se mě. Pokrčil jsem rameny. Porozhlédnul jsem se po kuchyni.

"Nevím. Kde jsou ostatní?"zeptal jsem se. Povzdechla si.

"Renefis-sama říkal, že potřebuje trénovat. Tak je všechny vyzval. Skončili na ošetřovně." odpověděla.

"Ten hajzl."řekl jsem.

"Nic s tím neuděláš."řekla přísně. "Je to možná tvůj bratr, ale taky budoucí vládce podsvětí. Nemůžeš ho napadnout. A jdi se konečně najíst."řekla ještě přísněji. Přikývnul jsem. I tak něco podniknu! Vzal jsem si jabko a sednul si na linku.

"Co se dělo když jsem tu nebyl?"zeptal jsem se a kousnul si do jabka.

"Vždyť to znáš. Výzva od Renefise-sama, nadávky od Kalisty-sama a Satan-sama byl pořád ve pracovně. Ani jeden znich se o tobě nezmínil."řekla narovinu.

"Jak jsem čekal. Jak se mají děti? A jak to jde s Aurielem?"zeptal jsem se.

"Ale děti zlobí. Však je znáš. A Auriel? No tak, tohle ještě nepochopíš!"řekla a začala se smát a já s ní.

"Někdy ti děti zas pohlídám, jestli chceš."řekl jsem s pitomím úsměvem.

"To už nemůsíš. Všichni už jsou dospělí. Ani bys nevěřil, jak vyrostli."řekla, když krájela chleba. Dojedl jsem jabko a stoupnul si.

"A jak se má Shiki?"zeptal jsem se. Byla ke mně otočená zády a cukla sebou.

"Páni, o něm ses nezmínil od..."řekla smutně.

"Od doby co se mě pokusil zabít, že?"doplnil jsem ji. Přikývla. "Lidé... volí strany jako by se nechumelilo, ale když se rozhodne démon tak to něco znamená. Druhou stranu může napadnout a nikdo nic neřekne."
"Ale nezabil tě."řekla.

"Jo. Ikdyž toho občas lituju."řekl jsem a najednou mi vrazila facku.

"Tohle už nikdy neříkej! Co bysme dělali nebýt tebe?"řekla.

"Co to bylo za ránu?"uslyšel jsem ode dveří. Kouknul jsem se tam, stál tam Renefis.

"To se tě netýká-"nedořekl jsem to.

"Omlouvám se pane, to jsem byla já."řekla Renesmen a poklonila se mu. Přešel k ní a donutil jí si kleknout.

"Co si myslíš že, děláš mému bráškovi?"řekl a nohou jí přimáčknul hlavu na zem.

"Nech toho!"řekl jsem, ale ona mě zarazila pohledem. Sundal z ní nohu a natočil mi hlavu tak aby, viděl ránu. Nebránil jsem se, vím, že před Renesmen nemůžu. Nemá ráda bráchu, ale je to budoucí vladce.

"Pěkná rána."řekl a pustil mě. Sebral jsem se a odešel. U tohohle nemusím být.

"Konečně jsi tady."řekl Auriel, když jsem přišel.
"To ti to nevadí? Nevadí ti jak mlátí tvoji ženu a ty s tím nemůžeš nic dělat?!"zařval jsem na něj.

"Už zas?"zeptal se a já kývnul, bez dalších řečí jsme zařali trénovat. Tohle téma nemáme oba rádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama