DaDH-1

31. srpna 2017 v 18:27 | Ryuu |  Demon and Demon Hunter
Yo! Dneska kapitola Demon and demon Hunter. Jestli vás můžu poprosit aby, jste napsali nebo ohodnotili moje psaní, protože mě váš názor zajímá. Děkuju. :)

Gray:
Už uběhlo deset let od tý doby co, se táta vrátil z mise. Za tu dobu se toho hodně stalo. Naučil mě používat pečetě lovců démonů. Můj otec i má matka zemřeli před pěti lety. Zaútočil na nás démon. Říkal že, patří k Tartarosu a že, je pod démonem zvaný END. Slíbil jsem si že, ho zabiju. Sice otec říkal že, jsou i dobří démoni ale, já tomu přestal věřit.
Jel jsem z mise a zastavil se u Dračího jezera. Je známé svojí čistotou, vodopádem a kopci u něj. Slezl jsem z koně a zadíval se na vodu. Zaujala mě postava uprostřed jezera. Měla růžové vlasy a doknalé křivky. Byla ke mně otočená zády. Sednul jsem si na trávu a pozoroval ji. Za chvilku se otočila a- Počkat! To je chlap?! Měl vypracované svaly a dvě jizvy. Šel směrem ke mně. Vylezl z vody a já uviděl třetí jizvu. Až pak jsem si všiml oblečení kousek ode mě. Nandal si kalhoty a podíval se na mě.
"Kdo seš?"zeptal se.
"Gray Fullbuster, lovec démonů. A kdo seš ty?"zeptal jsem se.
"Na-"stihl říct než ho přerušil řev za ním. Oba dva jsme se otočili a uviděli obrovského modrého tygra, byl zhruba vysoký jako ten kluk. Uvolnil jsem pečeť a stoupnul si před něj. Tygr zařval hlasitěji. Nepochyboval jsem, byl to démon.
"Drž se zpátky."řekl jsem ale, on mě obešel a v klidu došel k tygrovi.
"To je v pohodě, Happy. On mi nic neudělá."řekl a začal ho hladit.
"Dobře."řekl Happy. Odkdy umí kočky mluvit?! To jsem nezvládnul a seknul sebou o zem.

Natsu:
Povzdechl jsem si. Došel jsem k němu.
"Happy, pomoc mi ho zvednout."řekl jsem a Happy přišel ke mně. Dal jsem mu Graye na záda a vzal koně za uzdu. Šli jsme nahoru ke mně domů. Koně jsem nechal před dveřma a Graye jsem s Happym položil na moji postel.
Šel jsem do kuchyně a dam vařit vodu. Začal jsem se hrabat ve skříni. Hledal jsem zavařená jablka se skořicí.
"Natsu, mám pocit, že čaj došel. Budeš muset jít do jeskyně."řekl Happy. Přikývl jsem.
"Jo, zatím pohlídej Graye. Dojdu i na lov rovnou."řekl jsem a šel ven. Šel jsem do lesa za jezerem. Zaposlouchal jsem se a začal nasávat vzduch. Pět metrů ode mě kanec, ve křoví. Obalil jsem ruku šupinami a drápy. Rychlostí blesku jsem zaútočil na kance a zabil ho. Hodil jsem ho na rameno a šel k jezeru. Položil jsem ho na břech a sundal si triko a kalhoty. Skočil jsem do vody a pod vodou otevřel oči. Viděl jsem to. Ten vodní ráj kam mě brávali draci. Vybral jsem si velkou rybu a zaútočil na ni. Chytil jsem ji a plaval k břehu. Položil jsem ji k kanci a šel do jeskyně za vodopádem. Byl to pro mě takový sklep. Našel jsem to co jsem hledal. Skořice s jablkem. Vyšel jsem ven a vzal kance s rybou. Šel jsem před dům a tam položil maso. Šel jsem dovnitř vzal jeden hrnek. Dal jsem do něj trošku zavařenini a zalil vodou. Hrnek jsem položil na noční stolek a vzal z kuchyně nůž.
"Budu připravovat maso. Kdyby se vzbudil, řekni mu, že jsem venku."řekl jsem a šel ven. Sednul jsem si na špalek a vzal kance. Uřízl jsem mu hlavu a opatrně jsem z něj začal ořezávat kůži. Když jsem všechnu odstranil tak, jsem ho rozřízl a vyndal vnitřnosti. Dal jsem je do předem připraveného kýble. Odřízl jsem kopyta a opláchl maso. Rozřezal jsem ho na kousky a dal do hrnce. Vzal jsem rybu a odřízl hlavu, Vyndal jsem vnitřnosti a dal je do stejného kýblu jako předtím. Vzal jsem rybu a hrnec s masem dovnitř. Gray pořád spal. Dal jsem do hrnce zeleninu a vodu a dal to vařit. Vzal jsem mouku, vodu a trochu soli. Udělal jsem těsto a z něj vytvaroval chleba, ten jsem dal do pece. Šel jsem ven a vzal kýbl s vnitřnostmi. Šel jsem s ním do lesa a zastavil se zhruba uprostřed. Zapískal jsem. Přiběhla ke mně liška s liščaty a vlk s vlčaty. Usmál jsem se.
"Ahoj, Naruto a Sasuke. Jak se vede malím?"zeptal jsem se a začal hladit Naruta, lišku, na hlavě. Část kde byli ryby jsem vysypal k němu a druhou kde byl kanec k Sasukemu.
Odešel jsem zpátky domů. Rybu jsem podal Happymu a umyl si ruce. Vzal jsem si papír a barvy a začal jsem malovat další ze svých vzpomínek. Tentokrát jsem kreslil Mizuku, jezerní dračici, která tu dřív žila. Všechny draky zabili lovci démonů. Říkali, že draci jsou taky démoni.
Slyšel jsem šustění látky. Podíval jsem se na postel a uviděl Graye vzhůru.
"Kde to jsem?"zeptal se.
"U mě doma. Nastolku máš čaj, napij se."řekl jsem a opět se věnoval obrázku.
"Proč tu jsem?"zeptal se po chvíli.
"Omdlel jsi a já tě tam nemohl nechat."odpověděl jsem jednoduše.
"Takže mě teď sežere ten tvůj démon?"zeptal se a já se na něj podíval.
"Pokud sis nevšiml tak máš volné ruce i nohy a on už jedl. A má jméno, víš?"zeptal jsem se. Začínámě srát. To neví, že i démoni mají jména?
"Jo, promiň. Nevěděl jsem že i démoni mají jména."řekl.
"Každý démon se narodí s jménem. I ty které jsi zabil měli jména."řekl jsem.
"A jakže se vlastně jmenuješ?"zeptal se.
"Natsu."řekl jsem a uslyšel syčení hrnce. Zvednul jsem se a šel zamíchat guláš. Podíval jsem se do pece na chleba.
"Máš hezký jméno. Co to tu voní?"zeptal se. Je jak jeho otec. Taky mi neutále chvílil jméno a ptal se co to tu voní. Musel jsem se usmá při vzpomínce na Silvera.
"Díky. To je gůláš z kance a chleba."řekl jsem. Gray se zvednul a sednul si ke stolu. Všiml jsem si jak pozoroval můj obrázek.
"To si kreslil ty? Ten drak je úžasnej!"řekl s úžasem v hlase.
"Jo, kreslil. Dračice."řekl jsem.
"Co?"zeptal se.
"To je dračice, ne drak."řekl jsem.
"Má jméno?"zeptal se.
"Mizuka."řekl jsem a Gray se usmál.
"Vypadá šťastně. Jako by tam s někým byla."řekl a já se podíval do země.

Gray:
Podíval jsem se na Natsua. Vypadal smutně. Řekl jsem něco špatně?
"Všechno v pořádku? Stalo se něco?"zeptal jsem se. Podíval se na mě a smutně se usmál.
"Ne, všechno v pořádku."řekl a vyndal dvě misky. Dal do nich guláš a dal je na stůl. Vyndal chleba a nakrájel ho. Vzal jsem si krajíc.
"Dobrou chuť."řekl jsem.
"Dobrou chuť."řekl a začal jíst. Když jsme dojedli, tak vzal nádobí a dal ho do dřezu. Začal ho mýt.
"Jaký je její příběh?"zeptal jsem se. Povzdechl si.
".Žil šťastně s ostatními draky a dvoumi lidmi. Starala se o toho mladšího. Byli to bratři. Učila ho plavat s otevřenýma očima a zbavovat se strachu z hloubky. Zabili ji lovci démonů."řekl a mě to udělalo neuvěřitelně smutným.
"To mě mrzí. Znal si jí?"zeptal jsem se.
"Jo."odpověděl jednoduše.
"Takže... ty jsi ten mladší bratr?"zeptal jsem se.
"Jo."
"Co se stalo tomu staršímu?"zeptal jsem se.
"To samé co jí."řekl.
"Promiň, nechtěl jsem ti ublížit."řekl jsem.
"To neřeš a běž už spát. Dobrou."řekl a já přikývl. Šel jsem zpátky do postele a po chvilce usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama