4.song (1/2)

9. září 2017 v 21:53 | Ryuu |  Everythning in My heart
Yo! Rozhodla jsem se dokončit Everything in my Heart a až pak udělat ostatní. Tohle bude před poslední kapitola. Mám v plánu ještě speciál, tak se na něj připravte.
Varování:Yaoi, Deprese, Smrt, Vzpomínky
Opět byl klid. Když nepočítám ty lidi v klubu. Šel jsem domů ze školy. Vlezl jsem dovnitř a uviděl na zemi dopis. Myslel jsem si že, je od Zerefa. Sednul jsem si na gauč a za chvilku ke mně přišel Happy.
"Happy, podívej. Píše Zeref-nii."řekl jsem a otevřel dopis. "Drahý pane Dragneele, omlouváme se že, vám to musíme oznámit prostřednictvím dopisu ale, Zeref Dragneel se svojí ženou a dítětem zemřeli při autonehodě. Prosíme abyste si vyzvednul jejich věci. Upřímnou soustrast."dočetl jsem dopis. V ten moment se mi zastavilo srdce. Upustil jsem dopis. Pořád jsem myslel na to že, je to lež. Že si ze mě vytsřelili. Začal jsem brečet. Brečel jsem asi tři hodiny. Pak jsem vzal mobil a vytočil Luffyho číslo. Po chvilce to zvedl.
"Čau, co potřebuješ?"zeptal se vesele.
"Čau, jen jestli mě omluvíš zítra ze školy."řekl jsem.
"Jo, klidně. Stalo se něco?"zeptal se.
"Ne. Díky, já už musim. Čau."řekl jsem a típnul hovor. Dal jsem Happymu najíst. Zabalil si pár věcí a jel autobusem na letiště. Koupil jsem si letenku do Tokya a zachvilku letěl. Tam jsem šel do nemocnice co byla na dopise. Došel jsem na recepci.
"Dobrý den, můžu vám nějak pomoct?"zeptala se mile sestřička.
"Dobrý den, jsem tu abych vyzvednul věci svého bratra, Zerefa Dragneela."řekl jsem. Podívala se na mě s lítostí v očích.
"Jistě, počkejte tu. Někoho zavolám."řekla a já si sednul na židli. Za chvilku přišel doktor.
"Kdo je Natsu Dragneel?"zeptal se otráveně. Stoupnul jsem si a šel k němu. Jen mávnul rukou ať jdu za ním. Odvedl mě do márnice. Dal mi jejich věci. "Chcete je nechat zpopelnit nebo pohřbít v Tokyu?"zeptal se.
"Zpopelnit. Chci je odvíst zpátky domů."řekl jsem.
"Tak si na dnešek pronajměte nějaký hotel. Zítra vám předáme popel."řekl.
"Můžu se s nimi rozloučit osamotě?"zeptal jsem se. Jen přikývl a odešel za dveře. Podíval jsem se na svého bratra. "Zerefe-nii... Já- mrzí mě že, jsem s tebou neztrávil víc času. Vždycky jste se o mě s Mavis starali a pomáhali mi. Když jse oběvil Aughust tak jsem měl radost že, konečně si měl rodinu. Nahradili jste mi rodiče, dokonce i Igneela. Přeju si se vzbudit a zjistit že, to byla jen noční můra. Všichni víme že, přání se neplní. Zbohem. Děkuju že, jste se o mě starali."řekl jsem a odešel z márnice. Rozloučil se s doktorem a sestrou. Objednal si v hotelu pokoj na jednu noc. Ráno jsem vyzvednul popel a jel zpátky do Okinawi. Šel jsem domů, tam jsem nakrmil Happyho a pak jsem s popelem šel k skálám na pláži na západu. Vysypal jsem popel a sednul si do trávy.

--Flashback--
Bylo mi deset a šel jsem s Zerefem, Mavis a Aughustem. Šli jsme na pláž. Byl večer a už zapadalo Slunce.
"Zerefe-nii, kam jdeme?"zeptal jsem se. Rozcuchal mi vlasy s usměvem.
"Neboj to uvidíš."řekl. Vyšli jsme na skály a podívali se na moře. Zapadalo Slunce a krásně přebarvilo moře na oranžovo.
"O~! Úžasný!!!!"zakřičel jsem s Aughustem najednou. Mavis a Zeref se začali smát.
"To není všechno, počkejte ještě chvíli."řekla Mavis. Čekali jsme tam dokud nevyšel měsíc. Krásně se odrážel ve vodě. Tentokrát jsme s Aughustem neměli slov.
O tři roky později
"Grayi! Grayi! Poběž je to kousek!"křičel jsem na Graye když jsem mu chtěl ukázat tohle úžasné místo.
"Vždyť jdu!"zakřičel zpátky. Bylo mu čtrnáct, moc nechápal moje nadšení. Zastavil jsem se na vršku útesu. Přišli jsme v čas.
"Podívej!"zakřičel jsem. Vypadalo to stejně jako mi to ukazoval Zeref-nii.
"To je úžasný."řekl Gray. Usmál jsem se.

O Dva roky později
Byl jsem na útesu a brečel. Zeref-nii mi ten den oznámil, že se na čas stěhujeme do Ameriky. Nechtěl jsem opustit kluky.
"Natsu!"zakřičel Gray. Otočil jsem se na něj.
"Grayi... Co chceš?"zeptal jsem se. Sednul si ke mně.
"Všichni jsme tě hledali. Stalo se něco?"zeptal se. Opět mi začali téct slzy po tvářích.
"Zeref-nii řekl, že se na čas stěhujeme do Ameriky. Odjedu pryč od tebe a kluků. Já nechci."řekl jsem. Položil svoji ruku na moji hlavu. Podíval jsem se na něj a on se na mě usmál.
"Tak na tebe všichni počkáme. Budeme tu na tebe čekat dokud nepřijedeš, platí?"zeptal se a já se usmál.
"Platí!"řekl jsem.

--End of flashback--

Byl jsem tam do západu Slunce a pozoroval moře.
"Tak tady seš!"zakřičel známí hlas. Otočil jsem se a uviděl Graye.
"Grayi..."zamumlal jsem. Šel a sednul si ke mně.
"Všichni jsme tě hledali. Kde jsi byl celý den?!"řekl naštvaně.
"V Tokyu a tady."řekl jsem.
"Co si děla v Tokyu?"zeptal se.
"Zeref, Mavis a Aughust měli autonehodu, tak jsem se tam stavil."řekl jsem.
"A jsou v pořádku?!"zakřičel zděšeně. Po tvářích mi začaly týct slzy.
"Nepřežili to. Rozsypával jsem jim tu popel."řekl jsem. Gray mě přitáhnul do obětí.
"To mě mrzí. Upřímnou soustrast."řekl a já si něco uvědomil. On byl vždycky ten co mi rozveselil den. On byl můj východ slunce.
"Děkuju."řekl jsem. Po chvíli jsem usnul Grayovi v náručí.
Ráno jsem se probudil skoro nahý a Gray byl se mnou v jedné posteli. Gray mě obímal. Byl jsem u sebe doma. Gray se za chvíli probudil.
"Dobré ráno."řekl a nevypadalo to že, mě chce pustit.
"Dobré."řekl jsem. "Ehm... Grayi? Myslím že, tohle by Juvii vadilo."řekl jsem. Nechápavě se na mě podíval.
"No a?"zeptal se.
"No... Chodíte spolu, ne?"zeptal jsem se.
"Ne. Kde jsi to vzal?"řekl nechápavě.
"No... Viděl jsem vás se spolu líbat."řekl jsem. Gray si rukou promnul kořen nosu.
"Tohle? Čekal jsem na tebe když, za mnou přišla a říkala mi že, mě chce zpátky. Odmítl jsem ji ale, i tak mě políbila. Nic v tom nebylo."řekl v klidu. Koukal jsem na něj s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. "A navíc už delší dobu koukám po jednom idiotovi kterej, si myslí že nevím že, se mu líbím."řekl a rozcuchal mi vlasy. Zrudnul jsem.
"Proč jsi teda nic neřekl?"zeptal jsem se.
"Byla docela zábava tě pozorovat."řekl s úsměvem.
"ŠKOLA!!!!!"zakřičel jsem a začal se zvedat. Přitáhl mě zpátky k sobě.
"Je sobota, Pinky."řekl. To mě trochu namíchlo.
"Pinky?! Jako vážně?!"zeptal jsem se a on se začal smát. Dal mi pusu do vlasů.
"Pojď ještě spát. Měl jsi toho v poslední době dost."řekl a já se zachumlal v jeho náručí.
"Grayi... já... chci uspořádat smuteční hostinu. Pozveme kluky a budeme jíst jako když, byl Zeref-nii naživu."řekl jsem. Gray se usmál.
"Dobře."řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama