Remember me

22. října 2017 v 11:29 | Ryuu |  Fairy Tail
Yo! Hádejte kdo je tu po dlouhé době! Ne, fakt, je to ser mnou děs v poslední době. Propadla jsem hrám ještě víc. Navíc v poslední době hodně čtu. Užijte si povídku. Btw, obrázek souvisí jen z části.

Pár: Gray x Natsu
Žánry: Shounen Ai

Gray:
Šel jsem na misi. S Erzou a Lucy. Nedávno jsem se s Natsuem pohádal a tak jsme ho nevzali na misi. S Natsuem už 5 let chodím a asi před třemi dny začal zvracet. Řekl jsem mu, že na misi s námi nepůjde aby, se mu něco nestalo a tak vypukla hádka.
Byli jsme uprostřed boje, když v tom mě něco silně uhodilo do hlavy. Pamatuju si jen černo.

Natsu:
Byl jsem u Porulsky a ta mě vyšetřovala.
"Gratuluju."řekla.
"Co?"zeptal jsem se nechápavě.
"Jaký, co? Seš v jinym stavu, ale teprv v druhym týdnu."řekla a já hlasitě polknul.
"Děkuju, já už půjdu."řekl jsem a odešel domů. Doma jsem si lehnul na postel.
Co řeknu Grayovi? Co když mě odmítne? Co když bude to dítě chtít dát pryč?
Usnul jsem s negativníma myšlenkama.
Ráno jsem se vzbudil a šel do cechu. Uvnitř byla už Erza a Lucy. Šel jsem za nimi. V cechu bylo až moc ticho.
"Čau! Kde je Gray?"zeptal jsem se a Lucy začala brečet.
"Natsu..."řekla Erza a já se na ni podíval. "Během mise... Graye trefili do hlavy a teď je v kómatu. Nevíme, jestli se probudí nebo jestli vůbec se probudí."řekla Erza a mě se zastavil svět.
"Ne.... To není.... ne..."řekl jsem a začal brečet.

O 9 měsíců později...

Seděl jsem v cechu a v ruce držel svého syna. Je černo vlasý a jmenuje se Shiki.
"Můžu jsi ho pujčit?"zeptala se Lucy a já jí ho dal.
"Půjdu navštívit Graye."řekl jsem a šel do nemocnice. Sednul jsem si na židli vedle postele a zavřel oči. Uslyšel jsem šustění látky a rychle otevřel oči. Gray se konečně Probral!
"Grayi! Konečně jsi vzhůru! Musim ti něco-"nestihl jsem doříct protože me přerušil.
"Kdo seš?"zeptal se a já se na něj viděšeně podíval.
"Grayi... ty nevíš kdo jsem?"zeptal jsem se a on přikývl.
"ne, měl bych?"zeptal se.
"Ne, promiň když jsem se přidal tak jsi odešel na misi než jsi skončil tady."řekl jsem a falešně se usmál.
"Aha, promiň, jak se-"tentokrát jsem ho přerušil já.
"Ah! Já už musim!"řekl jsem a utekl do cechu k Shikimu.
"Natsu! Díky bohu! Už dvakrát brečel. Co Gray?"zakřičela Lucy.
"Jo... Gray se probudil."řekl jsem a všichni začali jásat.
"A jak je na tom?"zeptala se Mira.
"Nepamatuje si mě."řekl jsem a rázem bylo ticho. Lucy mi podala Shikiho a já šel domů. Sednul jsem si na postel a nakrmil Shikiho. Pak jsem ho ukolébal a šel spát.

O týden později

Gray už je v cechu, ale ještě nesmí na mise. Pamatuje si všechny kromě mě. Neřekl jsem mu ani jak se jmenuju. Seděl jsem v cechu s Shikim v náručí a povídal si s Lucy.
"Jak se má Loke?"zeptal jsem se a ona se usmála.
"Dobře, jen je v poslední době unavený."řekla a já se usmál. V klidu jsme si dál povídali, když v tom.
"Cos to řekl, ty železná držko?!"zakřičel Gray.
"Slyšels, exhibionisto!"zakřičel Gajeel a už vypukla celocechová rvačka.
"Já myslela, že má odpočívat."řekla Lucy a já se začal smát.
"Však ho znáš. Nedokáže bejt chvilku v klidu."řekl jsem a Lucy se začala smát se mnou. Někdo po nás hodil židli a já ji jednou rukou chytil a postavil na zem.
"Vyhořelá palice pojď se mnou bojovat!"zakřičel Gray a já hlavou kývnul na Shikiho v náručí.
"Nejdu, mám plné ruce, pokud sis nevšim!"zakřičel jsem zpátky. Opět mě ignoroval. Shiki se probudil a začal brečet.
"Už zase jste ho probudili!"zakřičela Erza. Všichni se přestali rvát a narovnali se jako vojáci.
"Omlouváme se, madam!"zakřičeli všichni. Shiki přestal brečet a začal se smát. Po chvíli se otočil k mojí hrudi a začal mi cucat bradavku. Všichni zrudli a já si povzdechl.
"Mohl si to říct jinak, že máš hlad."řekl jsem a zvedl se.
"Nemůžeš tu na chvilku ještě zůstat?"zeptala se Lucy a já zavrtěl hlavou.
"Ne, už musim. Uvidíme se zítra."řekl jsem a odešel domů. Doma jsem vytáhl lahvičku s mlíkem a dal ji Shikimu. Když ji dopil, tak jsem si ho dal na rameno a plácal ho do zad. Po chvíli si krknul a já ho vzal do náručí. Sednul jsem si na postel a začal mu zpívat. Usnul a já ho položil na postel. Šel jsem se najíst a umýt. Pak jsem si lehnul k němu a zachvilku usnul.
Ráno jsem přebalil Shikiho, nakrmil ho a šel do cechu. Sednul jsem si k baru.
"Ahoj, Miro."řekl jsem a ona se na mě usmála.
"Ahoj, Natsu. Co si dáš?"zeptala se.
"Kafe a palačinky."řekl jsem a Mira odešla udělat objednávku. Seděl jsem u baru sám a trochu se nudil. U stolu seděl znuděný Gray. Většina lidí se kterými se rval byla na misích.
"Hej, vyhořelá palice."řekl a já se na něj otočil.
"Hm? Co chceš?"zeptal jsem se.
"Proč se o to děcko staráš ty a ne jeho matka?"zeptal se a všichni v cechu se zatvářili smutně.
"Jeho matka zemřela při porodu a navíc je to moje povinost."řekl jsem a Gray se zvednul a sednul si vedle mě.
"To mě mrzí. Jaká byla?"zeptal se a Mira mi přinesla jídlo.
"Díky, Miro."řekl jsem. "Byla milá, hodná, vtipná, měla překrásnou magii a znal jsem ji od mala."řekl jsem s úsměvem.
Celý den jsem si povídal s Grayem. Všichni se vrátili z misí, ale nebyla žádná rvačka. Gray si se mnou celou dobu povídal. Věnoval pozornost věnoval jenom mně a Shikimu. Dokonce chvilku si choval Shikiho! Byl už večer a já s Grayem seděl u stolu a povídal si s ním. Najednou se Shiki probudil a začal brečet.
"Promiň, Grayi. Už budu muset jít."řekl jsem.
"Nemůžeš tu ještě chvilku zůstat?"zeptal se.
"Promiň, musim ho uspat a to jde jenom doma."řekl jsem.
"Proč?"zeptal se.
"Tam je ticho."řekl jsem.
"Tak se všichni ztište!"zakřičel Makarov a já protočil oči. Proč odposloucháva?! V cechu zavládlo ticho. Začal jsem se mírně pohupovat.
"Heart beats fast.
Colors and promises.
How to be brave?
How can I love when I'm afraid to fall,
But watching you stand alone.
All of my doubt suddenly goes away somehow.

One step closer.

I have died everyday waiting for you.
Darling don't be afraid.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more.

Time stands still.
Beauty in all she is.
I will be brave.
I will not let anything take away,
What's standing in front of me.
Every breath.
Every hour has come to this.

One step closer.

I have died everyday waiting for you.
Darling don't be afraid.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more.

And all along I believed,
That I would find you.
Time has brought your heart to me.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more.

One step closer.
One step closer.

I have died everyday waiting for you.
Darling don't be afraid.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more.

And all along I believed,
That I would find you.
Time has brought your heart to me.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more."
Shiki mi usnul v náručí a já se podíval na zbytek cechu. Všichni spali. Chtěl jsem se zasmát, ale nechtělo se mi je budit. Byl jsem taky docela unavený, tak jsem si hlavu opřel o zeď. Zavřel jsem oči. Asi po vteřině jsem uslyšel zavrzání dveří a otevřel oči. Kouknul jsem se za sebe a uviděl Mard Geera. Normálně bych se o něj postaral, ale nemám v sobě dostatek magie. Většinu jsem ztratil u porodu a část pořád dávám Shikimu.
"Zdravím, END-sama."řekl Mard Geer. Přitiskl jsem Shikiho víc k sobě.
"Co chceš?"řekl jsem a Mard Geer se usmál.
"Chci abyste se vrátil domů. Minule jste nemohl kvůly nenarozenému dítěti. Nyní vás tu už nic nedrží."řekl a udělal krok do cechu.
"Naopak. Můj syn mě tu drží a jeho otec taky."řekl jsem.
"Jeho otec? Ten vám akorát ublížil. Já se o vás dokážu postarat líp."řekl.
"Nikam nejdu a ty odsud vypadni."řekl jsem a on jen přikývl.
"Chápu, drží vás tu to děcko. Takže když se ho zbavím, půjdete."řekl a poslal na mě šlahouny. Shikiho jsem schoval v náručí a čekal na ránu do zad. Nec se nestalo a tak jsem otevřel oči. Šlahouny byli zmražené a přede mnou stál Gray, s pečetěmi na sobě.
"Grayi..."řekl jsem, ale on se na mě nepodíval. Díval se nenávistným pohledem na Mard Geera.
"Opovaž se přiblížit k Natsuovi!"zakřičel a mně začali týct slzy po tvářích. Vzpoměl si. Vpoměl si! Už si na mě vzpoměl!
"Nepleť se mi do cesty. Beru ENDho-sama sebou."řekl a najednou se objěvil hned vedle mě. "Je čas jí domů, END-sama."řekl a natáhl ke mně ruku, ale to už se proměnil v kus ledu. Gray ho vzal a vyhodil z cechu, roztříštil se na kousky. Gray došel za mnou a setřel mi slzy.
"Nebreč, už jsem u tebe."řekl a obejmul mě. Po chvíli jsme šli domů. Doma jsme si sedli na postel.
"Jak sis vzpoměl?"zeptal jsem se. Usmál se.
"To ta písnička."řekl.
"Písnička?"zeptal jsem se nechápavě.
"Když jsme byli děti a já měl noční můry, tak jsi mi ji zpíval. Vždycky když jsem nemohl spát, tak jsem šel za tebou a ty jsi mi ji zazpíval a já usnul a měl jsem tě u sebe."řekl s úsměvem a já se usmál.
"Vědět to, tak bych ti zazpíval dřív."řekl jsem a Gray se zasmál.
"Takže... Shiki je můj syn?"zeptal se a tentokrát jsem se zasmál já.
"A koho jinýho? Nevadí ti to?"zeptal jsem se. Gray obejmul mě i Shikiho v mém náručí.
"Díky bohu. Jsem rád, že mám syna s tak skvělou matkou."řekl a já se usmál.
"Miluju tě, Grayi."řekl jsem.
"I já tebe."řekl a shiki začal brečet. Gray se začal smát. "Neboj, tebe taky miluju."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kým začít v My --- Hecker?

My Pink Hecker 0% (0)
My Black Hecker 0% (0)
My Yellow Hecker 0% (0)
My Brown Hecker 0% (0)
My White Hecker 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama