DaDH - 2

2. prosince 2017 v 14:49 | Ryuu |  Demon and Demon Hunter
Yo! Zdravím vás po strašně dlouhé době. Momentálně mám mnohem míň času než kdy jindy a je to vidět. I tak tu pro vás mám novej díl. Ignorujte pravopisné chyby.
Gray:
Ráno jsem se probudil v cizí posteli a na neznámém místě. Kurva, kde jsem?! Začal jsem se rozhlížet po pokoji, když v tom jsem si všimnul růžovovlasého kluka, jak spí na modrém tygrovi. Jasně! Včera jsem odpadl a Natsu mě vzal domů. Začal jsem pozorovat Natsua jak klidně oddechuje. Měl zavřené oči a lehce pootevřené rty. Vypadal strašně zlatě. Měl na sobě jenom kalhoty. Všimnul jsem si jizvy, kterou jsem včera přehlídl. Měl ji na pravém rameni. Byla ve stejném znaku jako jsem měl já tetování na hrudi. Když si dáte ten znak vytetovat tak, jste něco jako jeden z výše postavených lidí, to tetování si nemůžete jen tak udělat, já ho mám díky své krvy. Já a můj otec jsme vůdci lovců démonů. Tomu znaku se říká "Znak Víly". Ale když vám ho vypálí, tak to znamená, že jste otrok. Jelikož měl nepěknou jizvu, tipuju, že to opravdu vypálili. Pak měl takové zvláštní černý tetování na levém rameni. Ten znak jsem neznal. V Magnolii je jenom "Znak Víly". Ať to je co to je, Víla to rozhodně není.
Zničeho nic se trošku zatřásl. Je mu zima? Mám ho nějak zahřát? Za chvilku otevřel oči. Podíval se na mě.
"Jak dlouho už jsi vzhůru? Měl jsi mě vzbudit."řekl a protřel si oči. Měl je červené, jakoby brečel.
"Jenom chvilku. Nechtělo se mi tě budit. Všechno v pořádku?"zeptal jsem se.
"Jo, proč?"zeptal se s úsměvěm.
"Máš červené oči."řekl jsem a on si překryl jedno oko rukou.
"To nic. To se po ránu občas stává."řekl, ale já mu nevěřil.
"Je to kvůly "Znaku Víly", že?"zeptal jsem se a on vytřeštil oči. Chytil se za rameno.
"Takže, ten znak znáš. Ano, je to kvůly tomu znaku. Neumíš si představit tu bolest. Kterou jsem musel projít, abych jim utekl."řekl a mírně se třásl.
"Máš pravdu. Nedokážu si to představit."řekl jsem a on se na mě podíval. Usmál se. Stoupnul si a šel k dveřím.
"Dojdu pro vodu."řekl a vyběhl ven dřív, než jsem stačil cokoliv říct. Když se už chvíli nevracel vyšel jsem ven. Porozhlídl jsem se a uviděl ho na kraji kopce. Seděl tam a koukal se do vody.
"Natsu?"zeptal jsem se ho a sednul si vedle něj.
"Hm?"bylo všechno co řekl.
"Povíš mi víc o dracích a démonech?"zeptal jsem se a on se na mě podíval.
"Proč? Stejnak je zabiješ. Je ti to k ničemu."řekl a opět se zahleděl do vody.
"Protože mě to zajímá."řekl jsem a on si pozvdechl.
"Co o nich chceš vědět?"zeptal se.
"Jak mluví? Mají nějakou speciální řeč, které lidi nerozumí?"zeptal jsem se a on se začal strašně smát. "Co?"zeptal jsem se nechápavě. Smál se tolik, že mu tekly slzy! Parchant mrňavej.
"Zeptal ses jako malý dítě, co nechápe jakto, že mu nakopali starší kluci."řekl pořád se smíchem. Po chvíly se uklidnil a setřel si slzy. "Jo, mají svoji řeč které, lidi nerozumí. Je to řeč mezi draky a démony."řekl s úsměvem.
"A ty ji umíš?"zeptal jsem se.
"Samozřejmě! Vyrůstal jsem s draky! Teda... žil jsem s nimi několik let."řekl a jeho pohled byl opět smutný.
"Další otázka: Zpívají? Starají se o své děti?"zeptal jsem se rychle abych ho přivedl na jiné myšlenky.
"Jo, zpívají a překrásně. A samozřejmě že se o ně starají!"řekl opět se smíchem. Až moc často se mu mění nálada. Měl by s tím něco dělat.
"Znáš nějaké jejich písničky?"další moje otravná otázka.
"Znám."řekl s zasněným pohledem.
"Zaspíváš mi?"zeptal jsem se.
"Špatná otázka. Máš se ptát na draky a na démony."řekl s zavřenýma očima a úsměvem.
"Ale,no tááááááák. Jen jednu písničku!"řekl jsem a on se pousmál.
"Vždyť ani nevíš jestli umím zpívat."řekl a já si lehl do trávy a dal ruce za hlavu.
"Věřím, že umíš. No tak jen jednu písničku."řekl jsem.
"Dobře... ale později, jo?"řekl a trošku se červenal.
"Platí!"řekl jsem. Zavřel jsem oči. Natsu si začal pobrukovat. Melodie byla klidná a smutná. Dokázal mě tou melodií ukolébat k spánku.
Natsu:
Začal jsem si pobrukovat a zachvilku Gray usnul. Neměl jsem v plánu ho budit. Jen jsem seděl a pobrukoval si. Hlavou mi běželi vzpomínky na draky a Zerefa-nii. Už to bude 14 let, co zemřeli a co jsem se stal otrokem. Utekl jsem až po 2 letech. V lese na mě nemohli. Byli tu další démoni a ty mě bránili. Teď je to naopak, já bráním je.
Lehnul jsem si do trávy k Grayovi. Otočil jsem se k němu zády a zavřel oči. Netrvalo dlouho a mě pohltila říše snů.
Když jsem se vzbudil, ležel jsem čelem k Grayovi a on mě obímal. Chvilku jsem na něj koukal a přemýšlel co udělat. Najednou se ze spaní přesunul k mému krku. Ten parchant mě chce označit! Začal jsem se vrtět.
"Grayi, vstávej."řekl jsem a snažil se od něj dostat. Pomalu otevřel oči a pustil mě. Celý rudý jsem si sednul. Kdybych se neprobudil, mohl jsem patřit jemu. Podíval jsem se na jezero a usmál se. Už se stmívalo. V dáli bylo vidět město a hrad který z něj vykukoval.
"Vidíš, to město tam vzadu?"řekl jsem a Gray přikývl. "To je hlavní město-"přerušil mě.
"Hlavní město je na druhou stranu."řekl a ukázal palcem za sebe.
"Nech mě domluvit."řekl jsem s vražedným pohledem a on přikývl. "To je hlavní město dávno vymřelé monarchie. V té monarchii žili draci, lidé a démoni dohromady. Vytvořili spolu totiž dohodu o míru. Ta monarchie by i zůstala, kdyby jeden člověk nezabil démona. Řešilo se to a démoni odstoupili od dohody. Začali napadat města a všechno ničit. Po několika letech odstoupili i draci. Další člověk zabil dráče. Ne, neutvořila se dohoda mezi draky a démony. V tom městě najdeš sochu draka, démona a člověka jak si podávají ruce. Vytesal ji člověk, drak i démon. Mělo to být znamení jednoty. Po hodně dlouhé době se narodil démon. Byl jiný než ostatní. Miloval draky, démony ale i lidi. Znal celou historii, ale i tak lidi nedokázal nenávidět. Ujmul se ho jeden drak, protože ho ostatní démoni zavrhli. Toho draka zabili lovci démonů. Ten démon zmizel a nikdo neví kam se poděl. Ovšem v hlavním městě je udělaný pomník pro toho draka. Proč? Protože to město ochránil před démony."dořekl jsem celý přiběh a on jen s úžasem hleděl na město.
"Je neuvěřitelný co všechno se stalo v historii a o čem nejsou ani záznami. Jak se jmenoval ten démon?"zeptal se.
"Katsu."řekl jsem a Gray se usmál ještě víc.
"Podobá se to tvému jménu."řekl a já se usmál. "A jak se jmenoval drak?"zeptal se.
"Atlas Flame."řekl jsem.
"Slovo atlas znám, ale nevím co znamené flame."řekl a já se zasmál.
"Je to z jazyka draků a démonů, stejně jako tvoje jméno. Flame znamená plamen."řekl jsem s úsměvem.
"Nevěděl jsem že mé jméno je z jazyka draků a démonů, co znamená?"zeptal se.
"Znamená to šedá, Silver zas znamená stříbrná."řeknu a on se zaraženě podívá.
"Odkud znáš jméno Silver?"zeptal se podezřívavě.
"Od bývalého vůdce lovců démonů."řekl jsem s úsměvem. Nemám v plánu mu říct že, jsem zachránil jeho otce. Ne teď.

Gray:
Zarazilo mě, že zmínil jméno mého otce, ale byl slavný, tak se to dalo čekat. Docela mě zarazil význam mého jména. Je to takový zvláštní. Já nevím, nedokážu to popsat. Ani nevím jak správně reagovat na ten příběh.
"Nevi se kam se poděl, ale co se sním stalo."řekl jsem a on se smutně usmál.
"Před 18 lety se odnikud objevil. Šel za vůdcem lovců démonů s nimi dojednat mír, že ta válka nemá smysl. Akorát zbytěčně umírají děti. Řekl, že má ženu a dva syny. Jeho manželka byla člověk. Víš, co mu řekl?"nachvilku se odmlčel a já zakroutil hlavou. "Tak odporná stvoření jako vy nemáte právo žít. Dostanu tvoji rodinu a všechny je zabiju. Katsu chtěl odejít, ale zastavil ho tvůj otec. Řekl, že ho nenechá odejít a zavřeli ho. Nebránil se. Odmítal jim ublížit. Veřejně ho popravili."řekl a podíval se do země. Sednul jsem si za něj a přitáhl si ho do náruče.
"Nikde není napsané, že lidé nejsou krutý. Ani můj otec nebyl svatoušek."řekl jsem.
"To asi ničí rodiče."řekl.
"Tvoji taky něco provedli?"zeptal jsem se.
"Můj otec byl nucený zabíjet aby, mě, bratra a matku ochránil."řekl.
"Chtěli vás zabít démoni?"zeptal jsem se a on přikývl.
"Prý jsme byli nepřátelé všech démonů."řekl s pohledem upřeným do země.
"A přesto máš jednoho doma."řekl jsem a on se trochu usmál.
"Né všichní démoni jsou zlý."řekl a já se zamračil.
"To je lež. Můj otec mi říkal to samé a pak ho zabili démoni s tím, že jim nechtěl říct kde ten démon co ho zachránil žije. Ani ten démon ho tenkrát nezachránil. Vysral se na něj."řekl jsem a on sklopil pohled ještě víc.
"Souhlasím, že někteří démoni si nezaslouží žít, například ten jak se vysral na tvého otce ale, Happy je vyjímka. On nikdy nikomu nic neudělal, jenom mě chrání."řekl.
"Nedonutíš mě věřit démonům."řekl jsem a on se na mě podíval s úsměvem.

"Nedonutím. Ty sám jim začneš věřit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kým začít v My --- Hecker?

My Pink Hecker 0% (0)
My Black Hecker 0% (0)
My Yellow Hecker 0% (0)
My Brown Hecker 0% (0)
My White Hecker 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama